Na sobotu 28. nebyla sice plánována akce, pár „natěšenců“ se ale přesto našlo. Byli to Mandelové – Tomáš a Martin (ZO 1-11 Barraniden), Libor a moje maličkost. Jako tradičně jsem zaspal a dorazil jsem až po desáté. Vrátná mne s úsměvem pustila do areálu, tak jsem se zatím prošel, odbahnil podlážky a kapku uklidil v přístřešku, připravil oheň a čekal. Před jednou se vynořila parta kopáčů. Kopalo se v prodloužení střevíce, kde se došlo k zajímavým nálezům, ale o tom nechť napíše někdo povolanější. Po obědě jsme se rozdělili dokonce na tři úderky. První byla tvořena Tomášem, který šel připravit půdu pro další prolongaci. Druhá, kterou tvořil Martin – ten se vydal promazat vše, co se má hýbat (to jest panty a zámky) a následně se sloučil s první úderkou. A konečně třetí úderka, tvořená Liborem, kterému jsem sekundoval já.

Nyní se tedy dostáváme k tématu článku. Ovšem musíme to vzít trochu ze široka, kvůli pochopení celého tématu. Při čerpacím pokusu v Petzoldových jeskyních byl Liborem učiněn objev, že na jednom místě, během mžiku, záhadně mizí kubíky špinavé vody. Běžel se tedy přes silnici podívat a zjistil, že hladina Berounky je klidná a průzračná. Proto jsme se tedy vydali po stopách vody (nebo po kapkách). Zalezli jsem do „pangejtu“ u silnice a hrabali. Jelikož jsem dlouho nic nedělal, chytil mne obrovský zápal pro práci. V jednu chvíli se ?Libor vyklonil z „pangejtu“ a povídá: „No ona je zima lepší, alespoň nechodí tolik lidí a hlavně nejezdí cyklisti.“ Po tomto výroku jsem se vyklonil já a myslel jsem, že mne šálí zrak – ze zatáčky se totiž vynořil peloton nejméně deseti cyklistů. Po krátké chvíli (když jsme se přestáli smát) jsme vykopali potrubí, které bylo v tak bezvadném stavu, že jeho odbočka směrem dolu k „jeskyni“ byla při Liborově ohledání ulomena. Oba jsme zpozorněli a naše tempo nabralo ještě větší obrátky. Při jednom výhozu jsem si všiml projíždějícího vozu karlštejnských policistů, kterýžto jsem ohlásil Liborovi (ten mne v pracovním zápalu stejně nevnímal). Najednou se začal rýsovat krásně pravoúhlý jeskynní portál o rozměrech cca 0,8 x 0,8 m. Už to potvrzovalo naše tušení, že jde spíše o nějakou vsakovačku. Proto jsme tedy záhadu mizející vody objasnili a vydali se za klukama do lomu. Chvilku jsme však ještě taktizovali v přístřešku a v tom nás přepadla hlídka policie. Měli nás za zloděje, a tak jsme jim museli vysvětlit, kdo vlastně jsem a co že tam děláme. Zvídaví příslušníci se ptali na celý komplex a zda-li to taky otevřeme pro veřejnost jako Koněprusy a tak dále… Posléze jsme jim slíbili zakrytí vykopané díry (což jsme stejně měli v plánu udělat) a Libor šel podpořit kluky do jeskyně. Já jsem opět na povrchu osaměl. Zatím jsem však našel prkna na zakrytí výkopu a přemýšlel. Dospěl jsem k závěru, že by tam klidně mohla být jeskyně, protože třeba v Děčínském Sněžníku je voda ze štoly svedena do jeskyně a navíc dle Liborova svědectví, ta kalná voda z čerpání nikde nevyplavala… Navíc je tam několik dalších jeskyní, které jsou na hladině, jako ementál, podtraťovka, atd… Ostatně Libor na to má poměrně jasný názor: „Stejně bych ten pangejt ale nepodceňoval, nikdo neví, kam ta jímka může být zaústěná…. Když je naproti přes řeku jeskyně Podtraťová, proč by zde nemohla být jeskyně Podsilniční. 😀 “

Tímto končím tuto reportáž a těším se na další pangejtování 😉