11. 1. 1991 došlo při práci nakladačem na třetí etáži velkolomu Čertovy schody k prořícení jejího dna.

Otevřelo se tak ústí Jezerní propasti. Vchod se nacházel v nadmořské výšce 428 m a vstupní část klesala svisle k vodní hladině, která v průběhu doby oscilovala v rozmezí 7 až 16m pod vchodem. Během srpna a září roku 1991 se podařilo čerpáním snížit hladinu o 7 m, ale výkon čerpadla nebyl dostatečný k dalšímu snížení hladiny. Během jara roku 1992 byla hladina snížena soustavou čerpadel o dalších 21 m a odkryl se prostorný dóm o rozměrech 60 x 12 m x 10 m, na jehož severním konci zůstalo jezero o max. zjištěné hloubce 3 m. V hloubce cca 30m byla jižním směrem vybíhající větev, ze které v době čerpání přitékala voda. Celková zjištěná hloubka propasti činí tedy 52 m.

Celá jezerní propast byla pravděpodobně vyplněna vodou, o čemž svědčí nepřítomnost gravitační krápníkové výzdoby. Stěny jeskyně včetně skalnatého dna byly pokryty kalcitovými povlaky a krystaly o velikosti až 10 cm. V přítokové větvi vybíhající z jeskyně jižním směrem se daly nalézt akumulace Fe a Mn hydratovaných oxidů, které byly dílem sypké. V těchto akumulacích i na kalcitových krystalech se vyskytovaly křemenná vlákna, obdobná nálezům z VČS západ. Charakter výplní jeskyně je naprosto shodný s nejmladšími výplněmi dutin na tektonických liniích. Proto lze usuzovat, že jeskyně vznikla v době tektonických pohybů v této oblasti.

Po ukončení dokumentačních prací bylo ústí jeskyně zasypáno a bylo rozhodnuto, že kolem hlavní prostory bude ponechán ochranný pilíř, do něhož by později mohl být vyražen nový vchod.