24.11.1992 došlo při těžební činnosti v lomu Homolák k objevu jeskyně č.1823 – Panama.

Pod vchodem se vstupní, 20 m hluboká, propast zvonovitě rozšiřovala (již v hloubce 5 m dosahovala rozměrů 5 x 6,5 m). Ze dna pokračovala k západu 35 m dlouhá stoupající větev, ukončená plochou prostorou s opadaným stropem. V jižní části jeskyně dominovala široká puklinovitá prostora propasťovitého charakteru, jejíž strop stoupal téměř na úroveň dna lomu. Dno této prostory bylo zároveň nejhlubším místem jeskyně, cca 23 m pod vchodem. Severní část jeskyně tvořil labyrint chodbiček navzájem se půdorysně překrývajících. Z těchto chodbiček vybíhaly tři větve, jimiž se do jeskyně sunuly hlinité sedimenty. Dno jeskyně bylo v nejvyšších prostorách tvořeno opadanými skalními bloky. Zbývající části pak měly dno tvořeno převážně jílovitohlinitými sedimenty. Na různých místech jeskyně byly na povrchu výplně nalezeny kosterní pozůstatky různých drobných savců (včetně létajících), což svědčí o tom, že jeskyně v minulosti komunikovala přímo s povrchem.

Jeskyně je vytvořena v lavicovitých, místy deskovitých, hrubozrnných, organodetritických vápencích stupně prag – koněpruské a slivenecké vápence. Na modelaci jeskyně se výrazně uplatnily tektonické poruchy směru S-J a VSV-ZJZ. Na jejich křížení jsou vytvořeny větší prostory. Stropy těchto prostor někdy přecházely v široké slepé komíny se zvonovitým zakončením.Z genetického hlediska je na známých částech jeskyně nápadné, jak její jednotlivé větve strmě klesají. Nejsnáze lze tento fakt vysvětlit tím, že v době vzniku fungovaly pro vodu s gravitačním pohybem jako drenážní kanály mezi povrchem a starší (dosud pravděpodobně neznámou) níže položenou jeskynní úrovní. Slepé komínovité prostory vznikaly v důsledku směsné koroze roztoků přiváděných křížícími se puklinami.Výsledný vzhled jeskyně je výsledkem polycyklického vývoje, během něhož lze očekávat i oscilaci hladiny podzemních vod s dalšími projevy směsné koroze.

Po ukončení dokumentačních prací byl vchod jeskyně v srpnu 1993 zavalen odstřelem. Po téměř deseti letech byla jeskyně na základě provedeného geofyzikálního měření v roce 2011 opět otevřena jedním z komínů, vedoucích až k povrchu. Zároveň došlo k propojení systému jeskyně Panama a Malá Panama.