Tuto sobotu jsme se sešli na Zlatém koni v šesti lidech a díky vydatné pomoci páru z Olomouce (od Romce z Rudic) a Tomáše od Tetíňáků se nám z Bonzákovky podařilo vytěžit slušných 240 kyblíků sedimentů.
Pozvánka je přejata ze stránek Speleo.cz:
Vážení a milí, zveme Vás do Strašína (poblíž Sušice a Kašperských Hor) na již tradiční Netopýří den, který nastane ve strašínském infocentru v sobotu 26. července v 10.00. Pořádáme ho ve spolupráci se základní organizací ČSOP Nyctalus a ČESON. Odbornice na netopýry, Dagmar Zieglerová, Vás seznámí s několika živými, hendikepovanými netopýrky a dozvíte se mnoho zajímavého o jejich neobyčejném životě. Info naleznete ve Strašíně v č. 67, přímo u hlavní silnice. Těšíme se na Vás!
Strašínská jeskyně je letos o prázdninách opět otevřena veřejnosti kromě pondělí každý den od 10.00 do 16.00. Mimo otevírací hodiny je po domluvě možnost vstupu pro nejméně pětičlenné skupiny. Členové ČSS mají po předložení platného členského průkazu vstup zdarma.
Ahoj všem,
O proběhlém víkendu se v Týnčanech konala velká akce, která byla opravdu super. Místní jeskyňáři slavili 25 let Speleoklubu Týnčany a pojali to opravdu ve velkém stylu. Pívo teklo proudem (a taky skvělá malinovka – mám to ale pouze z doslechu…) a hlady jsme taky nepomřeli. Od utopenců a tlačenky až po zlatý hřeb večera, rožněné výběrové selátko. O kultůru se starala výborná kapelka s pro mě úžasným repertoárem – Od Myšíka, přes Marsyas až po Ebeny. Spát jsme šli až k ránu.
Ale nejen kultůrou živ je člověk, takže jsme v sobotu během dne kvůli vytrávení vytáhli z Divišovky deponii kamení, nastřádanou od poslední hydrotěžby.
V neděli byla pro odolné jedince uspořádána exkurze do Velikonoční jeskyně, ostatní se zotavovali po projásané sobotě a postupně balili tábor.
Celá akce probíhala v naprosté pohodě, počasí vyšlo taky super, takže, co více si vlastně přát, že?
Takže za mě nezbývá, než poděkovat Týnčaňákům za super akci a doufám, že jsme moc nezlobili. Dovolil jsem si použít skupinovou fotku zúčastněných z týnčanského rajčátka, ostatní fotky naleznete na:
http://speleoklub1-08.rajce.idnes.cz/Oslava_25_let_Speleoklubu_Tyncany/
Pavel
O víkendu jsme měli na boudě vzácnou návštěvu až a) od Guaňáků z Lokte, b) Mokrasu – Myotisáky z Vilémovic. Protože ani tam, ani tam nemají žádné pořádné jeskyně, přijeli se podívat na ty naše. Zpočátku byli velmi zvědaví, chtěli vidět co nejvíce, ale po hodnotném společenském večeru a pracovní akci druhý den, kdy se nám podařilo vytěžit krásných 300 kbelíků hlíny a kamení, jejich zvědavost malinko polevila 🙂 a spokojili se s Novou propastí, která sice není tak velká, ale je blízko a je velmi pěkně vyzdobená, takže si nikdo nestěžoval. Vzhledem k tomu, že jsme byli unavení a v neděli nás čekal ještě Petzold, šli jsme spát tentokrát brzy (ráno). V Petzoldu jsme se taky nenudili a po necelých dvou stech kyblíků nakonec došlo i na exkurzi po jeskyni a opékání buřtů.
Takže velký dík všem zúčastněným a jestli se vám u nás líbilo, řekněte to dalším, přijeďte zase a vemte s sebou i nějaké kamarády. 🙂
Pavel
Včera, tedy 16. 1. 2014 se v přírodovědném klubu Café Barrande uskutečnila velice zajímavé povídání pana Josefa Rubína, bývalého šéfredaktora vydavatelství Academia, o profesoru Karlu Absolonovi. Vyprávění se vztahovalo především k Absolonově dvoudílné publikaci Moravský kras. Profesor Absolon tuto knihu psal 60 let a po dokončení rukopisu se obrátil přímo na ministerstvo kultury se žádostí o vydání. Absolon už prý byl takový, že se nezdržoval chozením ke kováříčkovi, šel přímo ke kováři. Vydavatelství Academia, které bylo přímo ministrem kultury pověřeno zjistit, zda je kniha vhodná k publikování, vyslalo právě pana Rubína do Brna, aby navštívil Karla Absolona.
Při návštěvě pan Rubín zjistil, že se jedná o Absolonovo celoživotní dílo, čítající cca 2400 rukopisných stran a velké množství mapových podkladů. Mapy byly prý tak velké, že dosahovaly několika metrů a byly kresleny na rolích „balicího“ papíru. Už od pohledu bylo prý vidět, že je nutno knihu vydat, ale že v takovém rozsahu se vydat nedá. O tom však Absolon nechtěl ani slyšet, to že prý všechno raději spálí… Ještě taková perlička, vzhledem k tomu, jak dlouho Absolon svou knihu psal, byla první část rukopisu ještě psaná rukou, až později pak na psacím stroji.
Nicméně bylo tedy rozhodnuto, že se kniha vydá, ale bylo potřeba určit recenzenta, který knihu po odborné stránce připraví do tisku. A nastal velký problém, protože Absolon většinu geologů, kteří padali v úvahu, příliš neuznával. Nakonec se této práce ujal profesor Kettner.
Nastal však jiný problém, rukopis se ztratil. Došlo k tomu prý tak, že v posledních letech života byl Absolon velice nemocný, ležel v nemocnici pod sedativy a příliš o sobě nevěděl. Toho využil jeden brněnský výtvarník, který si nechal od Absolona podepsat, že dílo bude ilustrovat a sám jej také vydá. Nakonec se Absolonově manželce podařilo zpochybnit tuto smlouvu a rukopis získala zpět.
Práce na vydání této knihy trvaly velice dlouho a kniha vyšla až deset let po Absolonově smrti. Zajímavé je, že do knihy se dostala pouze přibližně polovina z rukopisu…
Dále jsme se od Dr. Rubína, který se o Karla Absolona velmi zajímá, dozvěděli o tom, že Absolon byl zdatný obchodník a mediálně za první republiky velmi známou osobností. Ať již svými výzkumy v Moravském krasu, tak i nálezem Věstonické venuše (kterou ale sám osobně nenalezl, nalezl ji dělník, kterého Absolon na výkopech zaměstnával).
Pokud byste se o profesoru Absolonovi chtěli dozvědět další podrobnosti, odkážu vás na Wikipedii.
Pavel