Kája Saudek, veleznámý kreslíř a ilustrátor, se vztahem k jeskyním a především ke Zlatému koni, zemřel dne 25. června 2015. Poslední rozloučení proběhne 2. 7. 2015 v tančícím domě.
odkaz na stránky Speleo.cz
Čest jeho památce.
Kája Saudek, veleznámý kreslíř a ilustrátor, se vztahem k jeskyním a především ke Zlatému koni, zemřel dne 25. června 2015. Poslední rozloučení proběhne 2. 7. 2015 v tančícím domě.
odkaz na stránky Speleo.cz
Čest jeho památce.
Tak nějak bez širšího povšimnutí a jakéhokoliv humbuku nedávno vyšel jubilejní, již 40. ročník sborníku Český kras, který od roku 1976 vydává Muzeum Českého krasu v Berouně. Krom celé řady článků a zpráv různorodého vědního zaměření zde musíme upozornit především na práci našeho „emeritního předsedy“ Petra Olišara pod názvem Dosavadní výsledky speleologického výzkumu v jeskyních Bufetová a Bonzákova sluj (vrchy Zlatý kůň a Kobyla v Českém krasu). Zatímco „Bufet“ je v současné době „mimo provoz“, Bonzákovka se aktuálně těší mimořádnému zájmu a úsilí.
Ještě bych vypíchnul článek Těžba vápence v okolí Koněprus od Michala Hejny či vzpomínky na loni zesnulé českokrasové matadory, a to profesora Vladimíra Homolu a Jiřího Kuklu.
Kompletní obsah časopisu viz. kliknutí na obrázek:
Na slovenských stránkách jsem objevil velice zajímavý a dlouhý článek (aktualizace 28. 1. 2015) o zkušenostech s mapováním jeskyní pomocí DistaX, jeho výhody a nevýhody vzešlé z praxe.
Všem, kteří uvažují o pořízení tohoto zařízení článek vřele doporučuji.
Pavel
Zatímco aktivita v Petzoldově lomu se během loňského roku výrazně utlumila, o to víc bylo věnováno usilí prolongaci Bonzákovo sluje (aneb jak říkáme familiérně Bonzákovce). Nejprve bylo nutné zbudovat bezpečnostní uzávěru – kovový dekl ve vstupním koleni, protože nebezpečí úrazu v této převážně vertikální jeskyni již pro náhodného zvědavce bezesporu hrozilo (i přesto, že hlavní kolmá puklina je vystrojena kovovými žebři). Těžba sedimentů ze dna probíhala po laně za pomoci posuvné kladky ve vstupním koleni, s mezipřepínkou na podestě v polovině šachty. Tato metoda byla postupně vyladěna k maximální efektivnosti, a v případě ideální konstelace kopáču, tahačů a vysýpačů nebyl problém dosáhnout čísla 500 vytažených kýblů za směnu (pohled na vzniklý kužel výsypky je v současnosti obzvláště výmluvný). Problém tohoto tempa se však dostavil již záhy. S rychlým postupem těžby hlouběji totiž bylo zapotřebí stále větší množství lidí (aktuální hloubka od horního vchodu po nejnižší bod jeskyně činí +/- 20 m). Jediným řešením se tak jevil pokus o otevření spodního vchodu někde na úrovni počvy lomu (jeskyně probíhá subvertikálně se stěnou lomu). Bylo vytipováno místo na prvním horizontu, kde existoval původně komín vyplněný sedimenty. Před časem několik kubíků materiálů z šikmého komína samovolně vyběhlo a kompletně zavalilo vstup do poctivě vykopané boční síňky. Ačkoliv komín i přesto končil v sedimentech, byl pečlivě zaměřen s povrchem, kde bylo označeno místo pro výkop. Menší vadou na kráse byla skutečnost, že jsme se museli prokopat sedimentárním kuželem, tvořeným částečně právě naší výsypkou z těžby přes horní vchod. Inu bylo nutno „recyklovat“. Kolmá spojovací šachtice čtvercového půdorysu, s jednou stranou sledující striktně skalní stěnu byla však vykopána ve svižném tempu během několika mála akcí od podzimu loňského roku. 10.1.2015, symbolicky v den výroční schůze skupiny, došlo zhruba v hloubce 5-6 m k načepování komína, a to přesně v bodě, kde zanechal náš předseda kontrolní značku. Včerejší akce 14.2. byla nutně vyhrazena zabezpečení vykopané šachtice. Jak již bylo řečeno, výkop je v celé své hloubce ze tří stran založen v hlinitojílovitých sedimentech. Zdeněk připravil a přivezl potřebný materiál k zapažení šachtice (trámy, fošny, prkna). Jelikož jsme se sešli v hojném počtu (v jednu chvíli nás bylo v akci i 10 lidí), krom budování výdřevy probíhala i těžba, respektive byla zahloubena propojovací část s komínem, včetně komína samotného kvůli pohodlnému sestupu (hliněné schodiště). A ač se to nezdálo, mohlo být vytaženo kolem 200 kyblíků. Velká část vysypaného materiálu z komína však stále trčí nad prvním horizontem v jeskyni, nebylo by od věci tuto hromadu zlikvidovat, než se znovu sesype. Jinak na základě všech dosavadních poznatků se zdá, že první horizont tvoří jedna velká členitá prostora, původně kompletně zaplněná sedimenty, a i nyní je patrné, že vykopaný je jen zlomek. Prokopaný komín navíc spíš připomíná vysokou puklinu, původně volně otevřenou ven, možná jakýsi portál. Je však otázkou, jaká byla původní podoba inkriminovaného koutu lomu, v kterém se lokalita nachází. Zda sem ještě těžba zasahovala, nebo se jedná o přírodní depresi, založenou na výrazné poruše, která tvoří styk dvou protilehlých stěn lomu. Vše ještě komplikuje skutečnost, že v prostoru mezi vykopanou šachtou a prvním horizontem v jeskyni nebylo nikde dosaženo skalního dna. Na tyto a další otázky se budeme snažit najít odpovědi na následujících akcích…
Obzvláště doporučuji přednášku Tondy Jančaříka o severovýchodní Číně ve čtvrtek 12. února v Domě ochránců přírody v Praze 4. Někteří z nás už ji viděli v Hostími a musím říci, že je opravdu super. Obzvláště přístupové „ferraty“ do některých klášterů berou dech.