Kromě činnosti v krasových oblastech se naše skupina zabývá též průzkumem a dokumentací podzemních prostor vzniklých těžební činností člověka v různých dobách. Podstatná část České republiky náleží geologicky do oblasti tzv. Českého masívu, což je jednotka velice bohatá na ložiska různých nerostných surovin. Protože byla snaha člověka všechny tyto akumulace vydobýt, vzniklo na území našeho státu poměrně velké množství důlních děl. Tyto doly měly zpravidla význam především v minulosti, protože specifikem Českého masívu je skutečnost, že ložisek je sice široká škála, ale jejich velikost je až na vyjímky minimální.

Historicky největší význam měly zajisté ložiska drahých kovů, především zlata. Těch v Čechách najdeme veliké množství. Mezi nejznámější lokality jistě patří Jílové u Prahy (ukončení těžby v roce 1968), Roudný, Libčice, Kašperské Hory a v době nedávno minulé též Čelina-Mokrsko. V Kašperských Horách naše skupina objevila starou dobývku středověkého dolu přímo v historickém centru města. Jednalo se o téměř vertikální dobývku šíře okolo 1 m a hloubky minimálně 15 m. Čerpáním vody bylo dosaženo pravděpodobného dna této části dobývky, i když lze usuzovat, že jistě v jiných částech pokračuje hlouběji. Důlní dílo bylo pečlivě zdokumentováno a byl též pořízen videozáznam. Po nějaké době byla dutina, na žádost ministerstva životního prostředí, zlikvidována betonovou výplní s protiradonovou zátkou.

Vzhledem k útlumu hornictví v naší republice byly v devadesátých letech 20. století velice rychle uzavírány všechny funkční důlní provozy těžící rudní nerostné suroviny. Uhelné hornictví postihl útlum taktéž, i když s pomalejším dopadem.Vzhledem k nenávratně mizejícímu unikátnímu technickému vybavení těchto provozů, jsme několikrát navštívili tyto podniky a ve spolupráci s vedením provozů natočili krátké dokumentární videozáznamy.

V době, kdy již většina montánních technických památek pomalu zmizela  nebo v důsledku platné legislativy nadále mizí se lokálně objevují hornické skanzeny a muzea. Muzeum v Jílovém u Prahy má již velice dlouhou historii, stejně jako muzeum v Příbrami. V Příbrami však v roce 1993 vznikl velice činorodý hornický spolek Prokop, který se věnuje oprašování hornických památek a tradic, mimo jiné je pořadatelem tradiční Prokopské hornické pouti. V Jáchymově původně pod vedením spolku Barbora, později pod gescí okresního muzea v Sokolově vznikla expozice uranové štoly z 50. let 20. století. V Plané u Mariánských Lázní sídlí spolek Barbora, který zpřístupnil štolu pod historickým centrem města. Ve štole je umístěna expozice věnující se počátkům těžby v regionu a zejména pak těžbě uranové rudy v nedalekém Zadním Chodově a na Dyleni. V bezprostředním okolí Českého krasu je přístupný železnorudný důl v Chrustenicích. V Českém Krumlově lze navštívit expozici do nedávné doby činného dolu na grafit. Ve Stříbře je zásluhou hornického spolku zpřístupněna část dolu Brokárna (Zn,Pb rudy). V přípravě je projekt na zpřístupnění důlního díla Jeroným (cín) ve Slavkovském lese, stejně tak důl na železnou rudu v Mníšku pod Brdy. Lokálně je možné navštívit malá zpřístupněná důlní díla, jako např. Jiřetín pod Jedlovou, Kutná Horu.

Do budocnosti doufáme, že se stará důlní díla dočkají náležité ochrany jako ve státech Evropské unie a nebudou bezhlavě likvidována zásypy v plném profilu bez předběžné dokumentace, jako se to děje nyní. Věříme, že si lidé uvědomí, jaké hodnoty jsou ničeny a jak by se jich dalo dobře využít v turistickém ruchu. Zpřístupňování starých důlních děl je v okolních státech trend velice běžný, bohužel u nás opomíjený ba zatracovaný. Jen v sousedním Německu je hornických skanzenů s přístupným podzemím přes dvacet a každým rokem nějaký přibude. V Polsku je velice podobná situace. Pouze u nás je neustále propagována teorie vysoké nebezpečnosti starých důlních děl a tak při jejich náhodném objevu dochází velice rychle k likvidaci, často nevratné, které však podle platných báňských předpisů nepředchází téměř žádný průzkum a dokumentace. Neznalost skutečného stavu důlních děl, jejich situace a návaznosti pak vede často k přeceňování ale i nedoceňování skutečných rizik a neúčelnému vynakládání prostředků státního rozpočtu. Přejeme tedy montánním památkám v Čechách lepší budoucnost. Zdař Bůh.